Zpráva po roce soužití.

Posílám zprávu po roce soužití.

Dovolím si říci, že to u nás funguje dobře. Náš život obohatila jedna černá princezna. Tak jí říkáme. Lucku máme rok. Stala se dalším členem naší rodiny.

Radim má skvělou pomocnici, kamarádku. Když Radim ráno vstává, už běží s plínkou. Podá bačkory a jde se na snídani. Lucka ráda pomáhá, otevře nám dveře, přinese i odnese, co je potřeba. Převážně jsem se synem doma sama. Vzhledem k tomu, že Radim váží 40 kg a já ho musím nosit (je plně odkázán na jinou osobu), je to pro nás velká pomoc!

Nejraději Radimkovi podává spadlé hračky a to gumového pavouka, hady. S tím se i vyblbne. Po snídani spolu polohují. Radim má potom krásně prohřáté nožky. I se spolu sklidní. Jenom Lucině vadí, když Radim cvičí. On u toho křičí a ona si myslí, že mu ubližujeme. Tak je na nás pak naštvaná.

Radim s LuckouCestování třeba po nákupech, doktorech je v pohodě. Radimova paní doktorka na stomatologické klinice v Hradci Králové se na Lucku vždycky těší. Lucinka Radima doporovází úplně všude. Zatím jsme se nesetkali v žádném zdravotnickém zařízení s nepochopením.

Největší odměnou je pro nás, když Radim je s Luckou, směje se a vypadá spokojeně. I přes Radimovo těžké postižení vidím jak pookřál, snaží se Lucku pohladit a podávat nebo hodit piškot.

Jsme rádi, že jsme měli tu možnost pro našeho syna Lucku získat. Vnesla do našeho života radost. Ještě jednou velký dík.

Pumerovi