Dopis od týmu ze dne 21.9.2004

Milá paní Pirnerová a všichni z Pomocných tlapek!

Na mně tedy zůstala ta milá povinnost napsat Vám pár řádek, jak se u nás má náš Váš "miláček" Gypsy. Aneta mu totiž s oblibou říká: "Ty můj miláčku Gypsynku".

Myslím, že si u nás a na nás poměrně rychle a dobře zvykl. Zpočátku byl trochu problém naše schodiště. Je totiž otevřené, s průhledem do všech stran a navíc mu to klouzalo. Takže jsme koupili koberec, tatínek vyřezal nášlapy a nalepil oboustrannou lepící páskou a bylo po problému. Při otevírání dveří mu naše podlaha taky trochu klouzala, ale teď už otevírá dobře a samozřejmě velmi rád. Aneta už na něho nešeptá, ale dovede povely dávat někdy velmi hlasitě a důrazně.

Každý den trénujeme podávání: "Maminko, dneska jsme ještě necvičili s Gybem". Podávání na vozík do klína mu někdy jde přímo skvěle, na stůl je to zatím trochu horší, protože jí má podat předmět z levé strany, kde Aneta ťuká na stůl levou rukou, jenomže při tom se jí automaticky zvedne pravá ruka a Gypsy je potom zmaten a neví, z které strany má podávat. Takže když stojím já u stolu z levé strany a ukazuju, kde má podat, je vše v pořádku. Aneta je taky hodně starostlivá: "Dej mu čistou vodu, on má určitě žízeň", nebo večer: " Už je šest? Běžte mu namočit granule! Už mu to dej, on už má hlad!"

No a většinou večer se nejvíc těší na "laškando a drbando". To jsou Anetina nová slova. Jinak to asi nazvat nejde, protože fakt rád laškuje a je "srandista". To když leží oba na zemi a Aneta ho hladí, dává mu ruku do tlamy... pak mně řekne: "Maminko, dej mu ruku do tlamy, on má jemný stisk...".Tak to zatím já sice dobrovolně nemusím, ale jinak už se před ním neschovávám do kouta a nelekám se, když mně třeba položí tlapu na nohu. Tatínek mě ze začátku taky dovedl povzbudit: "Neboj, on ti jenom půjde po krku." Dneska se tomu musím smát, protože vidím a denně zažívám, že je to tak hodný a mírumilovný pes, že mé obavy a strach byly zcela zbytečné. A to ještě před nedávnem (před náhodným setkáním s paní Vanišovou), byla z mé strany představa, že bychom měli psa a ještě k tomu v bytě a ještě k tomu tak velkého, naprosto absurdní. No a dnes máme všichni o jednu radost víc.

Jinak chodí s Anetou denně do školy, problémy nejsou, asistentka si vede dobře. Má totiž nevidomou kamarádku, která má od Vás vodícího psa (Tinu) a sama má doma psa, takže má nějaké zkušenosti. Děcka ve třídě jsou rády, že ho tam mají. Učitelé také pokud vím, nic nenamítali, takže si všichni zvykají. Pan starosta domluvil s paní redaktorkou místních novin "Olomoucký den" rozhovor o Gybovi s panem ředitelem ZŠ. Článek by měl vyjít v těchto dnech. Zašleme.

Minulý týden v pátek jsme všichni absolvovali cestu vlakem do Prahy na rehabilitaci. Měli jsme tak trochu obavy, protože jsme ještě se psem nikdy nejeli. Gypsy všechno zvládl, jak počáteční nedůvěru ke schodům do vlaku, tak pohyblivé schody v metru, ze kterých jsme měli obavy spíše my. I hromádku v Jindřišské jsem uklidila, protože před nádražím jsme ho nechtěli pouštět na volno. To se ještě někdy stane, když někam jdeme nebo jedeme, tak i když mu necháme dostatek času a volnosti, že potom uklízíme chodník.

Mějte se moc hezky, srdečně zdraví Krylovi s Anetou a Gypsy