Život bez Falca si už nedovedu představit

Takže v Květnu mi bude 16 let. Falca potřebuju, protože mám nemoc, která se jmenuje Dětská mozková obrna (DMO) a tuhle nemoc mám proto, že jsem se narodila v šestém měsíci těhotenství. Takže touto nemocí trpím už od narození. Díky této nemoci mám tedy postižené nohy a mírně i ruce, ale to ne moc. Ale existují i případy, že děti s DMO jsou daleko víc postižené než já, třeba i mentálně, takže já jsem měla vlastně i kousíček štěstí. Než jsem dostala Falca tak jsem tyto zdravotní problémy zvládala hůře, hlavně co se týče sebeobsluhy.

Například jsem nemohla být sama doma, protože i když mi mamka dala k ruce mobil tak mi třeba upadl a já jsem neměla tím pádem možnost jí zavolat kdybych něco potřebovala. Od doby co mám Falca je tento problém vyřešen, protože i když mi mobil spadne tak Falco mi ho podá a třeba když mi mamka zapomene mobil dát k ruce tak kyž mi volá tak Falco zvonící mobil najde a přinese.

Falco se mnou chodí i do školy. Chodím do normální základní školy spojenou i se základní uměleckou školou. Tuto školu navštěvuji od poloviny šesté třídy a teď chodím do deváté. Ale Falco se mnou chodí do školy až od sedmé třídy, protože do té doby byl ve výcviku. Na Falca si ve škole všichni zvykli a mají ho rádi. Ze začátku se mnou přišel do školy i Falcův cvičitel pan Jiří Tomášů, který nám pomohl s tím, aby se mnou mohl Falco být ve škole a zároveň vysvětlil mým spolužákům jak se mají a nemají k Falcovi chovat.

Vyučovací hodina vypadá jako každá jiná, akorát je ve třídě o žáka navíc :-). Falco leží vedle mé lavice a spí. Občas tedy i chrápe učitelům do výkladu :-). Ale když mi něco z lavice upadne sešit, tužka nebo cokoliv jiného, hned se vzbudí a ochotně mi to podá. Také někdy nosí učitelům mojí žákovskou knížku. Když mu jí dám do tlamy a učitelé ho zavolají Falco žákovskou přinese. No a když mi zapíšou známku tak Falca zase zavolám já a on mi jí přinese zpátky. Ale Falco má za úkol nosit jenom jedničky a jiné známky nebrat:-) Ne to ne samozřejmě.

Moji kamarádi Falca berou naprosto normálně jako mojí součást. Vědí, že když s nimi někam jdu tak Falco půjde s námi. Zvykli si na něj a mají ho rádi, takže jim to vůbec nevadí. Život bez Falca si už nedovedu představit. Beru ho nejen jako svého pomocníka, ale už se stal nedílnou součastí mého života a tak to už navždycky zůstane :-).