Konečně přišla dlouho očekávaná Paní zima. Venku se chumelí, děti hledají kopečky které by sjely na sáňkách a lyžích, s jásotem stavějí sněhuláky.
Jen my, vozíčkáři, sedíme u okna a smutně, trochu závistivě, pozorujeme tu krásu venku. Připadáme si jako uvězněni někde v lavinovém poli. Bezmocní, čekající na pomoc.
Byly doby, kdy jsem byla velkým milovníkem zimy. Zmrzlý sníh křupající pod nohama a vločky sněhu které ulpěly ve vlasech a na řasách přinášely své kouzlo. Dnes pozoruji všechnu tu zimní nádheru ze svého invalidního vozíku.
Z mraků vykukuje sluníčko a můj pes Ezro jako by říkal: Je škoda být doma. Tak dobře Ezrouši, zkusíme to. Cesty jsou určitě sjízdné. Snad to nějak dopadne. Teple se oblékám: "Počkej Ezro, i ty dostaneš svoji šálu." Startuji električák a vyjíždíme.
Vida, docela to jde. Sotva to domyslím. Stalo se to, čeho jsem se obávala. Přední kolečka se zabořila do sněhu, vozík jen cukal a nechtěl se hnout z místa. Jen Ezro spokojeně pobíhal a radoval se z procházky. Říkám si: "No nic, jen nepropadnout panice, kolem každou chvíli někdo projde a pomůže ti."
Lidé procházejí kolem, někdo přejde na druhý chodník, jiný dělá, že nevidí. Ale přece - zastaví paní a já si říkám: "Konečně, přece jen dobrá duše." Naklání se k Ezrovi a říká: "Pomáháš paničce, pomáháš?" a jde dál. Ani jsem se nestačila nadechnout. Plynou minuty, začíná mi být pořádná zima. Ezro přešlapuje a mrznou mu tlapky. Sahám po mobilu abych zavolala SOS manželovi. Za sebou slyším chraplavý hlas. Otáčím hlavu a vidím dědouška zachumlaného do kabátu.
"Kdepak jste se vydali v takovém počasí. A to nešel kolem nikdo, kdo by vám pomohl? Tak děvče, jdeme na to." Nohama se snaží odhrabat sníh a uvolnit přední kolečka. Zezadu tlačí vozík. Ten párkrát zacukal a konečně se hnul. Ezro radostně vrtí ocáskem. Snažím se děkovat. Dědoušek jen mávne, to je přece samozřejmé, a šourá se pomalu dál.
Dívám se za ním a říkám si: "Jdi opatrně,ať neskončíš také na vozíku. Kdo ví, zda by kolem šel pohádkový dědeček ."
Vracím se domů. V srdci mám smutek i radost zároveň. Smutek z lidské nevšímavosti a lhostejnosti. Radost z toho, že se najde někde nějaký ten kouzelný dědeček a pomůže v nesnázích.
Znovu sedím u okna a pozoruji padající vločky. Myslím na všechny ty vozíčkáře uvězněné mezi čtyřmi stěnami a na to, kolik z nich bude mít štěstí a potká toho svého kouzelného dědečka.
Zdenka Vojčíková
Pomocné tlapky o. p. s.
můžete snadno podpořit formou DMS!
Zašlete SMS ve tvaru
DMS POMOCNETLAPKY
na tel. číslo 87777.
Pravidelný měsíční příspěvek po dobu jednoho roku aktivujete zasláním SMS ve tvaru:
DMS ROK POMOCNETLAPKY
na tel. číslo 87777.
Cena SMS je 30 Kč.
Pomocným tlapkám přispíváte 27 Kč.
Službu DMS zajišťuje Fórum dárců.
Děkujeme!

Přispět nám můžete libovolnou částkou kliknutím na tlačítko daruj paysec.
Info: Platba pomocí PaySec