Ebinka je to nejkrásnější a nejmilejší sluníčko na světě

Máme tady už konec září, pomalu přichází podzim. Od mého prvního vyprávění, o psí kamarádce Ebi, která je nejenom mým asistenčním pejskem, ale také "lékařem", uplynul nějaký čas. To už určitě někteří z Vás dobře ví z prvního vyprávění.

Zajímá Vás, jak se náš společný život vyvinul za posledních několik měsíců, co se změnilo? Pak mám pro Vás všechny jedno řešení. Začtěte se do dnešního příběhu a vydržte až do konce, dozvíte se o nás spoustu nového.

Přes léto se Ebinka naprosto zdokonalila v tom, co již uměla. A také jsme spolu zažili spoustu senzačních zážitků a příhod.

Před koncem divadelní sezóny jsme spolu navštívili divadelní přestavení, které bylo zároveň natáčeno pro televizi. Šlo o zábavný pořad "Nikdo není dokonalý". Pří divadelních představeních sedávám s Ebinkou v lóží. Přestože v den zmíněného představení, byla Ebinka v divadle už po několikáté. Jakoby věděla, že se dnes jedná o něco trošičku jiného, než jindy. Chtěla se soutěže také zúčastnit, a tak se předními tlapkami opřela o "parapet" lóže, aby na účinkující herce dobře viděla.

Další z krásných příhod s Ebi, jsem zažila spolu se svou kamarádkou Gábinou. Všichni tři jsme šli do pizzerie, kde se scházíme téměř pravidelně. Než jsme stačili cokoli říct, nebo udělat, už Ebince přinesli misku s vodou, tak to probíhá skoro ve všech restauracích, kam s Ebi přijdeme. Příhoda, která se nám v pizzerii o pár minut později, troufám si říct, pobavila všechny zúčastněné. Když nám číšník donesl jídlo, zeptal se mě: "Můžu dát pejskovi šunku?" Řekla jsem mu, že to NEMŮŽE udělat.

Ebinka se v průběhu minulých měsíců naučila i další nové věci, a tím mě velmi mile překvapila. To ostatně dělá každý den. Na povel: "Přiveď Kubíka." (Kubík je můj brácha Jakub), vyběhne po schodech nahoru do Kubova pokoje a on spolu s Ebinkou přijde ke mně. A i když od září začal Kuba studovat na vysoké škole, a já jsem si myslela, že s tímhle povelem bude dost problém, protože Kuba nebude ve svém pokoji. Ebinka mi nedávno ukázala, že se obávám zbytečně. Na stejný povel přivede toho, kdo právě v jeho pokoji je. Nejčastěji Kubíkovo přítelkyni Andreu, kterou má Ebinka moc ráda. Stejně tak má Andrejka ráda Ebinku.

Další novou věcí, kterou se Ebi naučila, je zapnutí PC, na povel: " Zmáčkni počítač." Došlo k tomu jednoho dne, když mě bolela záda a nemohla jsem se shýbnout, abych si ho mohla zapnout sama, tak Ebinka přišla a pomohla mi s tím. Dneska už Ebinka zapíná počítač automaticky.

Díky Ebince mám i nové přátele. Jednoho dne mi poslal textovou zprávu jeden mladý muž z Mostu. Napsal mi, jestli bychom se nemohly setkat, že by mě a Ebinku moc rád poznal. Domluvili jsme si schůzku u mě doma. Když ke mně přišel, povídali jsme si o tom, co vše takový pes dokáže, a co je potřeba k získání asistenčního psa. Také to je na invalidním vozíku. Ebinka mu sama dobrovolně ukázala, co umí. Jarda se stal mým i Ebinčiným dobrým přítelem. Járo, obě dvě Ti za KRÁSNÉ přátelství MOC DĚKUJEME!!!!

Na dnešní poslední příhodě bych chtěla ukázat, jak moc je Ebinka trpělivá. Jednou jsem byla Ebinkou sama venku a porouchalo se mi přední kolo u elektrického vozíku, vozík se hůř ovládá, tak jsme museli jít hodně opatrně a pomalu domů. Ebinka poznala, že něco není, tak jak by mělo být.

Od 8. října natupuju na VŠ v Teplicích a Ebinka samozřejmě se mnou, jak nám to půjde se dozvíte v našem příštím příběhu.

Tak ať se Vám líbí ten dnešní!

Daniela Machová a Ebinka