Poděkování

Milý přátelé Pomocných tlapek,

v současné době je trendem spíše psaní stížností všeho druhu. Když člověk žije s nějakým hendikepem, tímspíš se setká s nepochopením, různými ústrky od úřadů a všemožných institucí, velmi často formulovaných nesmyslnými nařízeními. I my patříme do skupiny těch, kteří by tyto stížnosti mohli psát. Jsem maminkou těžce postižené 7mi leté Michalky, proto jsem velmi ráda, že obsahem mého psaní bude, naopak, poděkování.

Už několik let jezdíme každým rokem, většinou i dvakrát, na lázeňský pobyt do Teplic v Čechách. Poprvé jsme vyrazili na doporučení naší paní doktorky neuroložky a od té doby už neměníme. V Teplicích se nám od začátku velmi líbilo a líbí stále. Nikdy jsme neměli sebemenší problém a vždy se do lázní těšili. Až ve chvíli, kdy jsme si pořídili našeho psího asistenta Bakiho, vyskytl se problém, kam na čtyři týdny s ním......Musím říci, že minulý rok jsem nijak zvlášť nepátrala po tom, zda by Bakouš nemohl do lázní jet s námi. Přeci jen, jedná se o zdravotnické zařízení, proto jsme celou situaci vyřešili prostě a jednoduše tak, že my vyrazili a on zůstal doma s taťkou, s tím, že nás společně navštěvovali o víkendech. Bylo to naše první významnější odloučení a zejména Baki jej bohužel snášel dost těžce. Byl smutný, nechtěl žrát, proto jsme už od návratu domů přemýšle li, jak celou situaci příště vyřešit lépe. Čím více se blížil náš letošní odjezd, tím přesvědčenější jsem byla, že letos ho prostě chceme mít s sebou, jen jak to provést....Celá situace se nakonec vyřešila sama. Po příjezdu do lázní jsme totiž zjistili, že jeden asistenční pejsek, shodou okolností Ada, též z Pomocných tlapek, už tam se svou rodinou pobývá. V tu chvíli už jsme tedy na nic nečekali a v nejbližší možné době dopravili i Bakouše. O tom, jak šťastný byl, ani nemusím psát. Jednak se mu tam líbilo stejně, jako nám a jako bonus měl ještě kromě těch lidských, i psí kámošku, s kterou se pořádně vyřádili.

Jsem velmi ráda, že vedení Teplických lázní uznalo a pochopilo, že asistenční pes, je přeci jen něco jiného, než "obyčejní" pejsci, kteří štěkají, čůrají, kde se jim zachce, občas něco roztrhají, či rozkoušou a jinými všemožnými způsoby si vynucují pozornost. Jak Baki, tak Ada dokázali, že titulem šikovný a v jejich případě i trpělivý a poslušný společník, se mohou pyšnit právem. Po celou dobu našeho pobytu nevznikl sebemenší problém s jejich přítomností, jak v ubytovací části, tak v části léčebné. Pro ostatní spolupacienty byli příjemným a milým spestřením, pro nás, stejně, jako doma, neocenitelnými pomocníky.

Tímto psaním bych chtěla velmi poděkovat vedení a všem pracovníkům Teplických lázní. Povznést se nad ona výše zmiňovaná nesmyslná nařízení, bývá částo kámen úrazu a já jsem moc ráda, že v Teplicích se to povedlo. Děkujeme za možnost užít si lázeňský pobyt, včetně našich psích pomocníků a kamarádů, velmi si tohoto velkého kroku vpřed vážíme! Přejeme všem krásné Vánoce a mnoho zdravíčka do nového roku,
s pozdravem
rodina Stropnických a Baki.